Stropy byly řešeny buď jako betonová deska "deka", v pozdějším období byly použity prefabrikované cihelné materiály, které známe pod názvem keramický strop. Na stropní konstrukci byl postaven krov s mírným spádem se světlou výškou mezistřešních prostoru od 80 cm až po téměř nulu. Vzniklý meziprostor ve většině případů nebyl řešen z hlediska tepelné izolace, a pokud ano, tak část potěru na stropě byla doplněna jen o perlitové potěr, nebo menší tloušťku deskové tepelné izolace. Čas a povětrnostní podmínky vyhledání takové střechy a jak si můžeme všimnout odtávání sněhu, následující hromadění vody ve svodech a vytváření nebezpečných namŕzajúcich rampouchů svědčí o nadměrném úniku tepla. Při tomto problému můžeme říci o neproporčnosti mezi obvodovou a stropní konstrukcí z hlediska úniku tepla.
Izolace stropů
S nadměrným únikům tepla se můžeme setkat i při stropních konstrukcích na rodinných domů postavených v padesátých a šedesátých letech předchozího století, tzv.. "Šťukátorových stropech".
Stropy měly trámovou konstrukci, která byla ze strany interiéru otlučené řídkým bedněním. Na bednění se přibíjeli rákosové rohože, a pak se stropy omietali omítkovou hmotou. Ze strany exteriéru (půdy) se hrady opět uzavřeny dřevěným bedněním a ve většině případů se na toto bednění nanášel tzv.. škvárové potěr. Podle tehdejších stavitelů měla vzniklá vzduchová mezera působit jako izolační vrstva.